Kde se berou lidi bez domova?

Absence stálého bydlení je nejčastěji považována za dominantní rys bezdomovectví. Avšak absence bydlení je pouze jeden z průvodních jevů tzv. bezdomovectví. Hlavním rysem bezdomovectví byla a je chudoba coby manifestace prohlubujících se sociálních nerovností.

Existují dvě vysvětlení vzniku bezdomovectví: 1) buď je dáváno do souvislosti s individuálními charakteristikami dotyčné osoby, tedy s její osobní biografií (alkoholismus, drogy, disfunkční rodina) nebo 2) strukturální příčiny (nezaměstnanost, změny na trhu s bydlením aj.)

Oba přístupy jsou často kladeny – chybně – proti sobě. Buď se tedy předpokládá, že si za to jedinec může zcela sám, nebo že za to mohou naopak špatné okolní podmínky v podobě dlouhodobé chudoby.

Ačkoli jde o kombinaci obou příčin (individuální, strukturální) dopady bezdomovectví v Česku úzce souvisí s ekonomickou rovinou. Zjednodušeně řečeno, za českým bezdomovectvím stojí ekonomika „levných montoven“, která drží dlouhodobě nízké mzdy, podpořené navíc nízkou minimální mzdou a nízkým existenčním minimem. To má za následek, že se bezdomovectví v Česku formuje především na průsečíku chudoby a zadlužení.

Bezdomovci se téměř výhradně stávají lidé pracující v nekvalifikovaných zaměstnáních, jako jsou dělníci a dělnice v továrnách, prodavači či prodavačky, tedy lidé ze dvou tříd, ohrožené třídy a třídy strádajících.

Lidé bez domova se v Česku rekrutují navzdory oblíbenému tvrzení, že to může potkat každého, s vysokou mírou pravděpodobnosti ze skupin nejchudších a sdílí poměrně konkrétní charakteristiky. Stejně jako ve světě, se bezdomovectví v Česku týká lidí s nízkým vzděláním a pracujících ve špatně placených zaměstnáních, zejména ve službách nebo dělnických profesích. Stejně jako na většině míst dnešního světa je také bezdomovectví v Česku spojeno s dopady globálních procesů, jako jsou restrukturalizace ekonomiky, rostoucí zahraniční investice a závislost na nich nebo ekonomické krize. Skupiny obyvatel vykazujících výše popsané charakteristiky mají významně vyšší šanci, že upadnou do dluhových spirál, následovaných exekucemi a individuálními kolapsy v důsledků vytvořených závislostí (alkohol, drogy).

V očích laické veřejnosti ale i části akademiků převládá individualizující perspektiva v pohledu na příčiny bezdomovectví. To ještě podtrhuje převládající individualismus, který je součástí jak neoliberálního projektu, tak i medicínsko-terapeutické perspektivy. Jinak řečeno, „bezdomovci“ a např. „narkomani“ jsou odpovědni za svou situaci a často jsou za ni také morálně obviňováni. Rozdíl v pomoci těmto skupinám spočívá v tom, že „bezdomovci“ musí, na rozdíl od „narkomanů“ vyvíjet aktivitu, jinak nemají na základě obecné stigmatizace na službu nárok. Naopak „narkomani“ jsou v prostředí k-center hodni „léčby“. Je to proto, že spadají do kategorie, těch, kteří jsou hodni péče a je jim třeba pomoc, na rozdíl od bezdomovců.

Jestliže společnost předpokládá, že bezdomovectví je důsledek individuálních problémů, pak se řešení většinou hledají na úrovni sociálních služeb. Voláním po jejich posílení, cílenější zaměřením. Spíše by se měla pozornost ale obracet k řešení sociálních problémů spojených s ekonomickými a politickými vztahy.

V českém kontextu je bezdomovectví důsledkem dvou příčin: 1) chudoba – na rovině ekonomické se Česká republika vyznačuje nízkými mzdami, 2) zadlužení – souvisí se zavedením tzv. exekučního řádu