příčiny stigmatizace bezdomovectví

Lidé bez domova jsou sociálně, politicky a esteticky devalvováni, protože nic nevlastní, čímž nenaplňují principy občanství založeného na vlastnění. Stávají se tak pro kapitál bezcennými. Bezdomovectví v Česku je stigmatizováno na průsečíku tří mechanismů:

1. Neproduktivity bezdomovců – Češi vidí za neproduktivitou lidí bez domova jejich lenost či nedostatek vůle. A zároveň věří, že lidé by měli být odměňováni podle svých zásluh. To ve svém důsledku znamená, že neproduktivní by neměli dostat nic, nezaslouží si, aby byli jakkoli odměňováni.
   
2. Postsocialistický étos privatismu – jedná se o specifický kulturní způsob slabého zhodnocení a docenění veřejného prostoru. Došlo k souběhu dvou jevů. Postkomunistický přístup k veřejnému prostoru, o který se nikdo nestaral, protože to bylo všech a nikoho. A étos privatismu, kdy veřejné statky, včetně veřejného prostoru ve městech přešly do privátních rukou. Výsledkem je, že ve městech jsou zbytky veřejného prostoru nahlíženy jako místa, o které se má starat někdo (město) a zároveň získává povahu privilegovaného, to je privatizovaného prostoru, tedy prostoru, který pokud péčí města získá socioekonomický status vnímán jako privátní prostor pro vyvolené. Ukázkovým příkladem pro Plzeň můžou být Křižíkovy sady nebo „Strouha“. Kam je zamezován či omezován přístup těm, kteří nejsou daného místa hodni. Výsledkem je narůstající míra nesnášenlivosti a konfliktů mezi bezdomovci a ostatními obyvateli. Většinou nejde ani o nějaké konkrétní aktivity, které by byly v rozporu se zákonem či nepsanými pravidly, ale jde o reprodukci stereotypů v přístupu k lidem bez domova
   
3. Afekt absence – jedná se o tělesné zakoušení neúplnosti, které se manifestuje v různých emocích, jakou jsou nejčastěji závist nebo nespokojenost. Bezdomovci Čechům zpřítomňují absenci určitých jejich vlastních kvalit (nedostatečné úsilí, soucit, kolektivitu pomoci a dlouhodobé soudržnosti, agresi, nezájem o veřejný prostor, vytěžování nabízejících se prostředků), což vede k jejich exotizaci a patologizaci, tzn. jsou považováni za bytostně jiné, navíc nesoucí negativní vlastnosti.